Načítáme fotogalerie. A že jich je!

USA 1. část

Každé cestování někde začíná. Cesta mimo Evropu začínala v Jizerských horách, kde jsme se s mou tehdejší přítelkyní Eliškou snažili shrnout, co nás čeká, jak jsme se na to připravili a jaké pocity to v nás vyvolává. Kdybych tehdy věděl, co máme před sebou, asi bych se víc rozmýšlel, zda do toho půjdu. Jak zpívá písničkář Nohavica: „Ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká…“

Loučení a přípravy

Další úvodní videa

Zde jsou odkazy na předchozí videa – První, Druhé, Třetí a Čtvrté – jež jsme natočili jako úvod před cestou. Pokud chcete vědět, kdo jsme byli a jaké jsme měli zkušenosti a kam jsme měli namířeno původně, dozvíte se to právě v nich.

Článek Doma z gauče

se také vztahuje k odjezdu a Eliška v něm popisuje, jaké bylo celé to loučení pro ní.

Probuzeni v Paříži

Prvním krokem byla cesta do hlavního města Francie – Paříže – odkud jsme měli koupený náš báječně levný let do Kalifornie. Celonoční jízda autobusem byla krušná, ale i navzdory tomu jsme se rozhodli si Paříž rychle prolétnout, než přijde čas… no… inu, odlétnout. Mysleli jsme si, že naší největší překážkou při cestě na sedadla v letadle bude cesta přes Paříž.

Omyl. Největší překážkou byla paradoxně cesta zpět. Něco, nad čím jsme se (velmi neprozřetelně) vlastně vůbec nezamýšleli.

Článek Strasti odjezdu

Zamýšleli se nad tím ovšem jak pracovníci při check -inu, tak celníci při pasové kontrole. Nejdříve chtěli doklad o zpátečních letenkách. Ty jsme neměli a rychle jsme koupili letenky z USA do Mexika. To nestačilo, tak jsme museli koupit další, z USA do Belgie. A pak ještě chtěli adresu tety, za kterou míříme, a to přesnou, takže jsem musel kontaktovat hned několik příbuzných. Naštěstí byli všichni zrovna na telefonu. Pěkná náhoda! Navzdory časové rezervě, kterou jsme si nechali, to nakonec vyšlo doslova na vteřiny. Stres to byl neskutečný! Hned v letadle jsem se pak rozhodl popsat celou příhodu budoucím generacím. Celý článek najdete zde.

Peníze za koupené lety se nám samozřejmě dostat zpátky… nepodařilo. Výborný start!

Nicméně, do USA jsme se dostali, jen prostě ty levné letenky už ve výsledku nebyly tak levné. Na letišti v San Francisku už na nás čekala Ivanka, která nás vzala do jejího, na naše poměry velmi luxusního, domu na předměstí. Byl to zajímavý čas – před hippie životem pobyt v luxusu. A prohlídka San Franciska samozřejmě nemohla chybět!

Konečně San Francisco

Článek  Za startovní čárou

ve kterém Eliška vypráví o prvních dnech v USA, kam jsme sice přijeli cestovat jako hipíci, ale místo toho jsme v luxusu a komfortu poskočili o několik příček nahoru.

Vozem pro vůz

Účelem ale nebylo válet si šunky a užívat si pohodlí. Účelem bylo koupit káru a vyrazit něco procestovat, případně vydělat další chechtáky na budoucí přesuny do jiných zemí. Jenže na to, abychom se vůbec měli jak přesouvat, jsme museli nejprve sehnat vozidlo. A ač v tomto případě jsme si dopředu zjistili, že by to opravdu mělo být možné, praxe se ukázala být mírně komplikovanější

Článek Sami doma

První dny jsme byli s příbuznými, avšak ti také měli svoje povinnosti. A tak jsme měli dům pár dní pro sebe. Článek nepopisuje jenom to, ale také jaké to bylo mezi námi a jak se vyvíjela situace s vozem.

Jsou místa, kde zajdete na poštu, dáte jim papíry od vozu a smlouvu, načež oni vám vůz přepíší během tří minut. Možná i méně. Kalifornie nebyla tím případem, jak jsme si několikrát ověřili.

Dopravní úřad po x-té

S depkou do vln

Každý máme svoje limity, které když překročíme, už je toho na nás prostě moc. Něco takového jsme zažívali ohledně přepisu našeho budoucího čtyřkolého mazlíčka, když se nám ani po opakovaných pokusech nedařilo vozidlo zapsat na naše jméno. Proto jsme zvolili oblíbenou strategii – odreagování. Na to je Kalifornie jako stvořená!

Článek Vybrali jsme si my vůz, nebo vůz nás?

vypráví celou tu peripetii s Volvem a jak se nám konečně podařilo se stát jeho majiteli. Byl to dlouhý a náročný proces. Když jsem slyšel, jak to probíhá třeba na Novém Zélandu, zbělal jsem závistí.

Konečně máme vůz, směr i svobodu. Můžeme vyrazit, kam se nám zachce. není to sice zadarmo, jak finančně, tak co se týče překonávání překážek. Vozidlo je prostě náladové a hraje si s našimi nervy. A to i v noci, kdy se musíme naučit v něm nejen spát, ale také se i vyspat.

Konec pohodlí

Článek Na vlastní pěst

Kudy se ubírají cesty naše a kudy se ubírají cesty našich myšlenek? Je super, že máme vůz, avšak pouze ten se o nás nepostará. Teď je to na nás.