Načítáme fotogalerie. A že jich je!

Jednou zase budu zdráv,
teď však mokrý od potu,
ležím schován v pokrývkách,
stranou všemu životu.

Nevím, co se ve mně děje,
co že se to vlastně léčí,
tělo stále víc hřeje,
srdce neznámo proč brečí.

Uvnitř mě se něco mění,
staré já v tom pláči mizí,
jenže nové ještě není.
Sám sobě jsem teďka cizí.

Share: