Načítáme fotogalerie. A že jich je!

Uklidňující procházka

Kde mám domov a kdo jsem?
Můžu nalézt odpovědi?
Courám tichým zimním lesem
a doufám, že stromy vědí.

Že vědí víc, než my lidé,
jak hlídat svůj vnitřní plamen.
Aby to, co po nás zbyde,
bylo víc, než prach a kámen.

Snad mě to též naučí:
Krásu, sílu, věčnou stálost.
Leč chlad štípe do očí,
a prokousává se až kost.

Vláda mrazu zpomaluje,
moje tělo i mou hlavu.
Žít nesmírně unavuje.
Stojím, vzdávám, do snu plavu.

Už vím kam patřím a kdo jsem,
náhoda mi nahrála!
Kusem ledu, stromem v lese,
tedy aspoň do jara.

, , ,
Share: