Načítáme fotogalerie. A že jich je!

Uvedení na pravou míru

Jelikož jsem se doslechl o přinejmenším negativních, spíše však silně odmítavých reakcích na informace z blogu mé partnerky/spolucestovatelky, napadlo mě, že bych je možná měl uvést na pravou míru. Jedná se především o tyto fráze které z něj byly po přečtení záhadným způsobem interpretovány: sex ve třech, nevěra, zahýbání, lhaní, zneužívání drog, pohlavní nemoci, hnus, zabíjení času cestováním místo slušné práce. Je zde jistě ještě několik dalších, na které možná narazím, jen si je teď nejsem schopen vybavit.

Začnu u sexu ve třech. S politováním musím všem jasně a na rovinu oznámit, že ačkoli by o to Igar jistě zájem měl, k ničemu takovému ani na Rainbow, ani po něm, prostě nedošlo. Je to smutné, vím, ale snad se nám podaří si to náležitě vynahradit na dalším Rainbow v Kolumbii. O tom přeci, jak si mnoho lidí myslí, Rainbow je, že? O nespoutaném sexu dvou či více náhodně potkaných lidí, hromadě drog a flákání v lese, ideálně nazí, aby oblečení moc nepřekáželo. Pojmy jako spirituální cesta, osobní rozvoj, přirozenost a otevřenost schopnosti milovat nepodmíněně přímo ze srdce, ty tu přeci nehrají žádnou roli.

Osobně však tento ideál správného hippika příliš nesplňuji, za což se nesmírně omlouvám. Mým největším problém jsou asi drogy, ke kterým mám fyzicky poměrně silný odpor. Moje tělo se s nimi vyrovnává jen velmi těžko, takže na něj musím brát velké ohledy. To je fakt, kvůli kterému jsem prostě „špatný hippík“. Být neustále „sjetej“ mi prostě nejde. Ačkoli bych se měl stydět, není mou hlavní drogou ani marihuana, kterou bych měl kouřit dvakrát až dvacetkrát denně, ani LDS, na kterém bych měl tripovat při každé příležitosti.

Mým oblíbencem je možná tak tabák, navíc kvalitní, ze kterého se dá občas ubalit dobré viržínko. A ani to nedělám denně, spíše jednou za pár dní. Normální cigarety nemám rád, Mariánka mi nedělá dobře (býval jsem z toho tak zblblý, že jsem jen čekal, až to přejde), LSD jsem zkusil pořádně jednou v životě, s velkým respektem a prosbou, aby mi ukázalo krásu života, což se ve společném komunitním ladění opravdu povedlo (opět, připomínám, to bylo BEZ SEXU). A byť jsem za tu zkušenost vděčný, nepotřebuji ji ani každý den, ani každý týden, ani každý měsíc. Bohužel.

Syntetické tvrdé drogy jsem nikdy neochutnal a nevidím důvod, proč bych měl (krom toho LSD). Aspoň v tom jsem Rainboák, jak se patří. Když už, tak mi jde o přírodní drogy. Už ne však o jejich zneužívání, ale spíše o využití jejich aspektů k léčení. Například Cambo, které čistí horem dolem. A nebo i to DMT, jedna z nejsilnějších záležitostí, které ze mě vytáhlo něco, co se nepovedlo ani nejlepším terapiím a léčitelům. Něco, co bych navzdory svým přesvědčím, označil jako smlouva s ďáblem. Nikdy jsem neprožil nic tak silného, nikdy mě ještě nic tak silně negativního neopustilo a nikdy nebudu litovat, že jsem to udělal. Můj život, má mysl, to vše je najednou mé, ne nějaké cizí entity, a to je pocit k nezaplacení. Bohužel ani tohle nemám potřebu opakovat každý den, každý… atd. A moje parterka Eliška to má stejně. Proto cestujeme spolu.

Takže ačkoli by si to někteří lidé nejspíš přáli, musím je zklamat. Naše cesta není cestou

zneužívání drog, nezávazného sexu a volných vztahů. Jde nám spíše, což chápu, že je smutné, o osobní rozvoj, vnímavost, otevřenost, lásku a spiritualitu. Je fakt, že v tom ještě nejsme zrovna mistři, takže někdy nám to nevyjde tak, jak bychom si přáli. Třeba s Igarem – tam bylo i hodně utrpení a bolesti, jak ze špatné komunikace, tak ze špatných motivů. O tom bych ale rád psal až jindy. Nicméně to byla snaha otevřít se něčemu novému, rozvíjejícímu. Ačkoli jsem se občas cítil podveden, čemuž se dá v takové situaci jen těžko vyhnut, tak toho, že by mi partnerka zahýbala, si vědom nejsem. To samé platí o podvádění, nevěře a já nevím, čem všem. Co šlo, o tom jsme se bavili, co nejvíc otevřeně, co nejvíc na rovinu. Moc nám to nešlo, pravda, ale snaha byla. A třeba to příště bude lepší. Protože, světě div se, takovéhle věci se prostě dějí. Občas prostě do vztahů vstoupí někdo další, třetí nebo i čtvrtý. A my nejsme první ani poslední vztah na světě, který má chuť být trochu více otevřený, ne se tím jen nechat semlít. Zcela nečekaně takovou otevřenost totiž považujeme za zajímavou osobní kvalitu, v jejímž rozvoji dost možná hodláme pokračovat. Nejen na cestách, ale i v Čechách, po našem příjezdu.

A tím, opět, nemyslím pouze otevřenost sexuální, ale spíše otevřenost jako kvalitu srdce. A vůbec, i kdyby to byla otevřenost sexuální, co je na tom špatně? Víte vůbec, kolik je v Čechách swingers klubů? Kolik známých osobností taková místa navštěvuje, či, ještě lépe, kolik jich veřejně přiznává, že jim to zachránilo vztah? Doporučuji si o tom něco přečíst. Nechci však říct, že by zrovna tohle byl můj ideál. Osobně mluvím spíše o otevřenosti citové. Nicméně pokud by se nám podařilo potkat někoho, kdo je oběma hodně sympatický a vzbuzuje společnou důvěru, o lásce nemluvě, pak věřím, že společná intimita může být krásnou zkušeností. A zdůrazňuji slovo intimita, které od slova sex nemusí, ale také může být velmi daleko.

A jelikož to, kdy se možnost takové zkušenosti objeví, člověk jen těžko ovlivní, může se to stát jak nám ve světě, tak komukoli jinému doma, v České republice. Je jedno, kde jste. O co jde je, jak moc jste otevření. A jelikož jsem se doslechl cosi i o tématu pohlavních nemocí, silně spojených s naším stylem cestování a života, rád bych upozornil, že prakticky stejnou pravděpodobnost, že něco chytnete, máte i se sousedem od vedle. Stačí, aby on nebo jeho žena měli nějaký ten románek a je to na světě, jen se hvízdne. Vezmu-li navíc v potaz, že důvodem nevěry jsou často pocity stereotypu, nudy a vymizelé lásky, pak bych se dokonce odvážil říct, že my, s naší neustálou změnou a dobrodružstvími, jsme možná ta méně riziková skupina, než kde kdo doma.

Čímž se dostávám k tématu flákání se po světě, místo dělání něčeho pořádného, kterého se to také týká. Takže, co je jako to „pořádné“? Osm až deset hodin práce denně? Vlastní firma? Milion na účtu? Klidně, proč ne. Třeba se k tomu taky dostanu. Třeba přijedu založím firmu a budu se jí věnovat po zbytek života. Někdo na to nepotřebuje víc, než školu. Někomu stačí žít celý život na jednom místě a má pocit, že zná svět, ví jak funguje, jak co je a poučuje o tom ostatní. Já takový být nechci nelíbí se mi to. Já chci svět opravdu znát, než se do něčeho pustím. Chci vědět, že to, co dělám, dělám ze sebe, z kvality své osobnosti, schopností a zkušeností. A takové kvality sezením doma před televizí podle mě já osobně nezískám. Takže se teď „flákám“ po světě, učím se, přežívám a čekám, až se vrátím, abych to všechno, co tu nasbírám, mohl začít předávat dál. Těm mladším nebo prostě těm, kteří takové štěstí, aby tohle všechno mohli prožít, prostě neměli. Než se tak stane, snažím se, co jde, předat alespoň cestou videí a článků.

Takže ačkoli jsou možná naše zkušenosti pobuřující, jsou to zkušenosti k nezaplacení. Komu z vás, kteří na to hledíte skrz prsty a pomlouváte nás, komu z vás se například kdy podařilo absolvovat tisíce let starou ceremonii s kaktusem Peyote s prastarou šamankou? Jistě, je to droga, dá se říct, ale proč to tedy už několik tisíc let místní nazývají medicína a stejně tak k tomu i přistupují? Jisté důvody tu určitě budou. A my, díky osobní zkušenosti, o nich teď můžeme vyprávět. Což já osobně považuji za velké bohatství.

Takže ačkoli jsem tento článek začal poměrně ironicky (ano, opravdu je minimálně první polovina především ironie a sarkasmus) končím spíše vážně. Sbíráme zkušenosti, které mají obohatit náš život, nechat nás vyrůst a připravit na další život. Nejsou to zkušenosti běžného rázu, které je možné najít v běžném životě v Čechách. Proto jsme tady. A aby to nebylo jen o nás, chceme své zkušenosti i nadále sdílet. Máte-li na to svůj názor, je to v pořádku. Je-li negativní, také v pořádku. Nikdo vás nenutí naši cestu sledovat a číst, co jsme prošli. Je to vaše volba. Pokud se proto však rozhodnete, rád bych, aby na místo pomluv nastoupila trocha otevřenosti a na místo znechucení ždibíček lásky. Všechny cesty nejsou stejné, ta „správná“ není jasně vyznačená. A ta, kterou jsme si vybrali my, je, jak bych vám všem rád teď připomněl, ta Bez konvencí.

, , ,
Share: