Načítáme fotogalerie. A že jich je!

Možná že na to, abych zjistil, co je mým životním posláním, musím nejdříve vědět, kdo jsem. Této kratochvíli se věnuji už nějaký pátek. A zatím se mi povedlo zjistit hned několik věcí, které jsou si podobné, byť jsou z různých zdrojů. Například v Human designu, což je můj aktuálně oblíbený osobnostní systém, se ukazuji být velmi otevřený. Z devíti možných definovatelných center mám definované pouze dvě. Naznačuje to, že ve zbylých sedmi jsem silně ovlivnitelný okolím.

To není dobré, ale ani špatné. Je to prostě jen něco, s čím se člověk musí trochu poprat, protože je mu vlastní velká citlivost. Ostatně, to o mě říká i astrologie, podle níž mi prostě chybí to, co jiné lidi chrání. Jako bych měl o slupku méně. Skvělé.

Tyto a ještě další věci už jsem tak nějak vstřebal a naučil se s nimi žít, případně pracovat. Co je ale novinka je vliv měsíce. Ne, nejsem žena a ano, vím, že to může znít divně, ale opravdu: pozoruji u sebe cosi, jako cyklus. V jiné podobě, ale rozhodně ano.

Už na jaře tohoto roku jsem vysledoval, že okolo novu věci značně méně prožívám, kdežto během úplňku jsem citlivý jak… no, jak žena. Nejspíš.

Teď zjišťuji značně větší dosah toho všeho. Například se mi mění i hodnoty a priority. A já začínám mít podezření, že to celé souvisí s polaritami, mužskou a ženskou. Ty v sobě máme všichni, ale jde o to, v jakém poměru. Osobně jsem začal tuto stránku vztahů a sexuality zkoumat víc před několika měsíci, kdy jsem zjistil, že ve svém životě potřebuji něco trochu jiného, než co mi dává můj aktuální partnerský vztah. Tehdy jsem ale nevěděl, co to má být. Měl jsem nějaké představy, ale nechápal jsem jejich důvod. Ten se mi začíná vyjasňovat až zde.

Takže, jak jsem říkal, všichni máme obě polarity, mužskou i ženskou. A podle některých jsou v každém z nás půl na půl. Já tvrdím, že možná ano, ale že pro každého je přirozené projevovat je, nebo je žít, v různých poměrech. Někteří muži jsou opravdu muži a to žijí. Jiní mohou být více ženští, což se může a nemusí projevit i v sexualitě. No a někteří muži mohou být obojetní. Tedy že se u nich projevují obě části s podobnou intenzitou.

Do této kategorie, zdá se, patřím já. Někdy jsem více mužný, tvrdý, zemitý, jindy zase citliví, jemný, ženský. Někdy mě zajímá hlavně můj výkon, pracovní nasazení a dokončení úkolu, jindy zas spíše požitky, vztahy a citové záležitosti.

V běžném denním životě je mnoho věcí, které určují můj denní či týdenní rytmu, takže jsem nucen používat tu část, jež je zrovna potřeba. Avšak mimo tento umělý režim se do hry začíná vkládat měsíc. A já najednou vidím, jak při novu má vládnoucí žezlo má mužská polovina a při úplňku ta ženská. Což je pro mě přinejmenším neobvyklé. Tedy, pokud mám zrovna štěstí a projevy polarit jsou opravdu takhle krásně pravidelné. Realita je často značně houpavější. Nicméně pro znázornění je to takhle nejjednodušší.

Takže, zatímco pří novu přemýšlím o tom, čemu se po návratu budu věnovat, co je mým posláním a kam napnout své síly, při úplňku se trápím či raduji z našeho vztahu, pociťuji, co mi vyhovuje či nikoli a zvažuji, jak moc mi má aktuální partnerka vlastně sedne. Jinak řečeno, zabývám se hlavně spokojeností ve své citové a vztahové rovině.

Jenže i tady to má háček. Preference toho, co očekávám od partnerky, se v průběhu měsíce také mění! A tak se děje, že zatímco má mužská část je s aktuálním vztahem víceméně spokoje a v jejích podání to i klape, má ženská část se z toho může zbláznit. Pak nejen že se trápí, ale navíc to ani moc neklape, jelikož to spíše než mužsko-ženský vztah připomíná situaci, kdy se potkají dvě tvrdohlavé, přecitlivělé a hašteřivé ženské. No krása pohledět, samozřejmě.

No a tak postupně zjišťuji další novou věc o sobě samém, totiž že jsem obojetný. Že obě poloviny se hlásí o slovo podobnou měrou, že každá z nich potřebuji vhodnou protipůlku i vhodnou seberealizaci a že jejich vláda se proměňuje spolu s měsíčním cyklem.

Náhle mi dává smysl i představa života například ve třech, kdy každá má část preferuje jinou partnerkus, přičemž tyto dvě ženy se taktéž vzájemně přitahují. Právě tato představa se mi před očima objevila pár měsíců zpět. Možná utopická, ale možná také funkční. A nebo prostě jen pubescentní. Haha.

Možná ale ony protipůlky (což zní teď z pohledu matematiky poněkud nesmyslně) ani nemusejí být dvě. Přeci jen zjišťuji, že kombinace mojí citlivosti s mojí obojetností mi dává zvláštní schopnost vycítit to samé i u ostatních. Třeba lze vytvořit vztah dvou partnerů, kteří se v průběhu měsíce přepínají do obou polarit, vždy ve vzájemném protikladu. To mi osobně zní ale asi jako větší scifi, než že každá má část potřebuje někoho trochu jiného.

Učím se to tu tedy poznávat, pracovat s tím a bavit se s lidmi, u kterých vycítím podobnost. Většinou se trefím a dozvím se něco dalšího, co mě posune. Například že mužský měsíční cyklus není úplná hovadina, jelikož se o toto téma již začala zajímat akademická společnost. Mimo jiné údajně prokázali, že se mužům v průběhu několika týdnů opravdu mění hladiny hormonů, navíc docela pravidelně. Ke spojení s Měsícem to má sice ještě daleko, ale přinejmenším mi to dává naději, že ještě nejsem úplný ezocvok. Jsem prostě jen obyčejný cyklický muž. Je na tom snad něco divného, hmm?

,
Share: